Etika v Dojo

jak se chováme v tělocičně

Etika karate

  • je nadstavbou etiky, vychází z ní. Etiketa - pravidla společenského chování, soubor společenských zvyklostí, např. vojenská etiketa, ve vyšší společnosti, v diplomatických kruzích, stejně tak v Dojo (místo cesty) v našem případě tělocvična.
  • není jen norma platná pro chování v Dojo, ale platí v celém chování a jednání adepta bojových umění. Etická pravidla byla v tradičních školách bojových umění shromážděna v podobě přikázání, která byla pro studenty závazná, mnohdy stvrzovaná podpisem vlastní krví. Tato pravidla byla přesně formulována a přísně dodržována. Motivem byla střídmost a zdrženlivost, úcta ke starším a respekt ke všemu živému.

 

Etiketa – chování v DOJO

  • Při vstupu do dojo a také když jej opouštím, se ukláním a vyslovuji „Oss“.
  • Trenéra, který je držitelem černého pásku oslovuji „Sensei“ (případně, mimo dojo
    trenére).
  • Když dorazím na trénink pozdě, sednu si vedle dveří do seiza a čekám, až mě sensei
    (trenér) vyzve, následně se ukloním v seiza a zařadím se mezi ostatní.
  • Když tvořím v rámci tréninku dvojici, najdu si svého partnera a navzájem se sobě
    ukloníme s vyslovením „Oss“. Při zrušení dvojice stejný způsob ukončení.
  • Při úkloně neustále sleduji očima svého soupeře, nedívám se do země. Platí zásada,
    že cvičenec s vyšším technický stupněm si může vybrat cvičence s nižším
    technickým stupněm.
  • Při společném tréninku, hlavně u cvičení KATA, má cvičenec s vyšším technický
    stupněm, vždy přednost.
  • Pokud mě Sensei (trenér) opraví a rozumím tomu, vyslovím „Oss“. To platí i
    v případě, kdy se Sensei ptá hromadně cvičenců, zda rozuměli výkladu.
  • Při úvodním nástupu i při konci tréninku se řadíme od nejvyšších technických
    stupňů (pásků). Ten, kdo dorazí na trénink pozdě, se při konci tréninku řadí na
    konec řady.
  • V rámci tréninku se chovám s respektem k okolí, nemluvím, nediskutuji, snažím se
    plně koncentrovat na trénink a svým chováním nerušit ostatní v doju. Mezi cvičenci
    navzájem i mezi trenéry musí panovat úcta, respekt a snaha o ideální spirit.

 

Dódžó kun (道場訓)

  • je označení pro morální pravidla, která jsou součástí mnoha japonských bojových umění. Dódžó kun bychom doslovně přeložili jako pravidla dódžó (tělocvičny), avšak tato pravidla nemají platit pouze při lekcích bojových umění. Adept by měl uchovávat tato pravidla stále ve své mysli a dodržovat je v běžném životě. Dódžó kun je často vyvěšen na viditelném místě v tělocvičně a na začátku nebo na konci každé lekce si jej adepti společně s mistrem připomínají.

doc2

Pět pravidel dojokunu:

zaprvé, vyvaruj se násilného chování

hitocu, kekki no jú 'o imašimuru koto


zaprvé, respektuj ostatní a projevuj laskavost

hitocu, reigi 'o omonzuru koto


zaprvé, rozvíjej ducha úsilí

hitocu, dóryoku no seidžin 'o jašinau koto


zaprvé, buď věrný a braň cestu pravdy

hitocu, makoto no miči 'o mamoru koto


zaprvé, usiluj o zdokonalení charakteru

hitocu, džinkaku kansei ni cutomuru koto

 

 Význam slova „Oss“

  •  Nejdůležitějším prvkem etikety v karate je pozdrav, který se provádí v Seiza nebo Musubi-Dachi – stoj
    s patami u sebe a špičkami od sebe. Pozdrav ve všech bojových uměních, tedy i v karate, hraje velmi
    důležitou úlohu. Pozdravem vzdáváme úctu lidem kolem nás. V Japonsku se s pozdravem setkáváme
    na každém kroku. Při úkloně ve stoje řekne Karate Ka slovo Oss. Toto slovo je mnohovýznamové.
    Když vcházíte nebo opouštíte Dojo, zdravíte úklonou a slovem Oss, taktéž zdravíte svého partnera
    pro cvičení a tímto způsobem také dáváte najevo, že chápete učitelovo vysvětlení daného problému.
    Dále zdravíme Senseie či instruktora pokud s ním potřebujete hovořit a to před oslovením i po
    ukončení rozhovoru.
  • Duchovní odkaz „Oss“: Oss je zkrácená forma slov – Oshi ve významu „snaha“ a Shinobu ve významu
    „vytrvat“. Jinak také trpělivost, odhodlanost a houževnatost. Při každém vyslovení Oss máme na
    paměti tyto 3 zásady. V podstatě se jedná o bojový duch, který každého mysl tlačí vpřed, a který vás
    drží ještě v boji. Musíte být silní a vydržet = to je Oss.
    Naprostá oddanost a víra potřebná k „překonání skály“, či jiného stanoveného cíle, která symbolizuje
    Karate je Oss. Slovo Oss se dá volně přeložit jako „vytrvej jakkoliv jsi pod tlakem“. Vyjadřuje ochotu
    snášet nebo trpět nepřízeň a vydržet jakýkoliv tlak na svou osobu. Ten, kdo je schopen demonstrovat
    spirit Oss v každém slově, myšlence a činu, může být považován za moudrého a odvážného.

 

Dvacet Principů Gichina Funakoshiho

  • ke konci života sestavil mistr Funakoshi 20 pravidel (Shoto Nijukun), k jejichž zachovávání vyzýval.

doc1 Shoto znamená v překladu “šumění pinií”. Tímto slovem podepisoval Funakoshi svoje básně a stalo se brzy velmi známé.

Dodržování etikety je základním prostředkem výchovy v Karate-do. Zásady správného chování jsou v Dojo vyžadovány od prvního vstupu. Musí být samozřejmostí, že na trénink (výuku) přichází všichni včas, v čistém bílém kimonu (karate-gi) bez nášivek a potisků. Samozřejmosti je přezouvání, sprchování a další základní hygienické požadavky. Do Dojo (tělocvičny) je zakázáno vstupovat v obuvi, kterou používají studenti venku. Rovněž je zde zakázáno kouřit, jíst, pít slazené a barvené nápoje a jiným způsobem narušovat platný řád.

Efektivita výuky závisí zejména na atmosféře, jaká v Dojo panuje. Měla by být přátelská, radostná a přesto soustředěná a pracovní. Je třeba, aby si každý plně uvědomoval, že je povinen k této atmosféře aktivně přispět. Studenti ukázněně plní pokyny učitele (trenéra), nerozptylují se ničím, co s tréninkem nesouvisí. Bez svolení učitele neopouštějí Dojo ani nepřestávají cvičit apod.

Je třeba, aby studenti důsledně plnili cíle při každém cvičení, byli skromní a ochotni pomoci méně technicky vyspělým spolužákům. Při zranění či po nemoci se student domluví s učitelem, zda se výuky (tréninku) zúčastní pouze pasivně (na lavičce), nebo pouze omezí některá cvičení. Neúčast na výuce nebo pasivní účast musí studenti denního a dálkového studia nahradit v náhradním termínu aktivní účastí na výuce.

 

Literatura:
Funakoshi, Gichin. KARATEDÓ. Má životní cesta. Praha: Naše vojsko, 1994, 75 s. ISBN 80-206-0176-7
Taira, Šigesuke. Bušido. Cesta samuraje. Temple 2002, 94 s. ISBN 80-901641-8-8 (Bushido Shoshinshu) viz. web.: http://www.cudk.cz/temata/30/clanek/101/